Míchaná vajíčka
12. května 2013 v 19:34 | Lafi
|
Vaření
Tohle jednoduché jídlo mi nedalo dlouho spát. Jasně, přeci na nich není nic těžkého. Zahřát na pánvi tuk, dát nakrájenou cibulku, prsknout tam vajíčka, okořenit a míchat. Občas přidat nějaký sýr. To je sice všechno fajn, ale výsledné jídlo mi přišlo takové těžké a hůř stravitelné. Trochu jsem pohledal po internetu a vyšťoural jeden príma video recept. Možná jméno toho pána v něm vám bude znít povědomě :-) Důležité je, že vytvořená míchaná vajíčka podle tohoto návodu jsou neskutečně jemná, nadýchaná, prostě paráda!
Ulice
1. května 2013 v 11:01 | Lafi
|
Fotografování
Určitě jste na parkovišti viděli podobnou značku.
Samozřejmě, označuje parkoviště. Jde mi spíš o tu dodatkovou tabulku. Nechápu její smysl. Přijde mi, že naše policie "Pomáhat a chránit" nám sděluje něco ve smyslu: "Jsou tu zloději, my to víme, ale z vysoka na to kašleme. Lidi poraďte si sami. Ale ne že se je pokusíte pacifikovat, jediné co vám dovolíme, nedávejte si do auta věci, které vám můžou ukradnout." Kdyby na tu tabulku napsali "zloděj FREE ZONE", vyjde to na stejno a bude to kratší.
e-maily
31. ledna 2013 v 19:53 | Lafi
|
Software
Po dlouhé době, kdy jsem používal webových rozhraní takzvaných freemailů, doslovný pohár trpělivosti přetekl. Používám celkem tři e-mailové účty a už mě nebavilo stále mezi nimi přepínat. Taky ovládání například Gmailu je od Seznamu dost odlišné a po pravdě, na ovládání e-mailu od Google jsem si nezvykl. Další věcí, co mě míchala, byly zálohy. Ne, že bych ve zprávách měl extrémě důležité informace, ale nerad bych o ně přišel. Takže volba byla jasná, nainstalovat nějaký program na správu e-mailů. Jako důsledek nespokojenosti se mi na počítači objevila aplikace Thunderbird od Mozilly. Ale po pořádku. Nechtělo se mi celou věčnost tahat do PC mraky zpráv, většinou s veselými přílohami, co mi za ta léta poslali "hodní" kamarádi. Vyhlásil jsem tedy velkou inventuru. Zvlášť na jednom účtu od Seznamu dřímalo několik tisíc zpráv. Tady se teprve, jak by řekl klasik "v plné nahotě" ukázalo pitomé ovládání. Nešly označit všechny zprávy od jednoho odesílatele, podivně se chovalo stránkování a jiné nepříjemnosti. Včera mi nebylo zrovna do skoku, asi jsem něco špatného snědl a tohle mi náladu nezvedlo. Prokousával jsem se tím, odhadem něco přes hodinu, než mi povolily nervy. Nakonec jsem odmazal hlavně zprávy s největšíma přílohama a různé spamy. V Thunderbirdu jsem nastavil e-mailový účet, tedy vlastní spojení za mě udělal program, já jen zadal nick, adresu e-mailu a heslo. A začalo stahování pošty. I po odmazání balastu zbylo na účtu přes tisíc zpráv. Naštěstí už tam netrůnily několika MB velké přílohy a mám celkem rychlé připojení k internetu, tak synchronizace netrvala moc dlouho. Až tady jsem pohodlně vyčistil schránku od smetí, a to celkem rychle. Následovalo připojení zbylých účtů a nakonec zběžné nastavení celé aplikace, především hlavního hesla pro přístup. Teď už můžu pohodlně ovládat své e-maily bez nutnosti se přihlašovat k jednotlivým účtům přes webové rozhraní, prostě paráda. Kdo často využívá takový druh komunikace, opravdu doporučuji se zamyslet nad použitím nějakého programu na správu e-mailů. Přidaná hodnota je opravdu velká. Překvapilo mě, že Seznam používá na odchozí poštu nešifrovanou komunikaci. Alespoň mě to tak standardně nastavil Thunderbird. U Gmailu jsou zprávy šifrované v obou směrech. Kdo by věděl jestli a případně jak se to dá nastavit i u seznamáckých účtů, budu mu vděčný za radu.
Pravice vs. levice
27. ledna 2013 v 10:42 | Lafi
|
Ze života
V dnešním světe se mi zdá dělení politiky na pravici a levici jako přinejmenším překonané a nemám to rád. Ale to co mi poslal známý e-mailem, tomu nešlo odolat. Třeba to už znáte, ale mě se to prostě líbí :-)
Probuzení
22. ledna 2013 v 21:52 | Lafi
|
Ze života
Včera se mi stala zajímavá příhoda. Protože už pár měsíců dojíždím autobusem za prací do Prahy, tak hlavně při odpoledním návratu občas lehce usnu. Tedy když na mě vyjde místo na sezení. Jednou jsem klimbal i ve stoje, ale to je zase jiná písnička. Tak si jedu odpoledne něco po půl páté, ještě za světla, busem zpátky k nám do města. Dokonce na mě vyšlo volné sedadlo, a příjemně vyhřátý autobus způsobil, že mi na chlívi zaklapla víčka. A nebyl jsem sám, spíš bych řekl že chrněl celý autobus. Po nějaké době, zvláštní že pravidelně dojíždějícího člověka vzbudí vždy stejná zatáčka nebo díra v silnici, jsem se probral z dřímoty. Venku tma jako v ranci, okna autobusu zapocená tak, že při pohledu ven nešlo nic rozeznat. Než se mi hlava dostala alespoň trochu do provozních otáček, napadlo mě, jestli jsem nezaspal a nejedu zpátky do Prahy. Ten kontrast, kdy před usnutím je bílý den a po probuzení už tma tmoucí je nepříjemný. A to mezi tím uběhlo ani ne půl hodiny.
Volíme prezidenta
20. ledna 2013 v 13:51 | Lafi
|
Ze života
Napíšu to na rovinu. První přímá volba perzidenta mi po prvním kole připadá jako nějaká tragikomedie. Při pročítání vesměs na internetu si bezděčně říkám, "jací jsme to ale pitomci". Nevím jestli novinářům platí za psaní takových propagandistických keců, polopravd, a vyslovených lží, nebo jestli jsou tak tupí a opisují jeden od druhého. Do druhého kola nám zbyli dva kandidáti. Oba mají nějaký ten "škraloup" na sobě. Pořád se mi nechce věřit, že tak lehko zapomínáme jak s námi oba dva zbylí kandidáti zametají. Proto mám morální problém kterémukoli z nich dát svůj hlas.
Melanie Scholtz
10. října 2012 v 20:50 | Lafi
|
Filmy a hudba
Včera jsem si nenechal ujít koncert do té doby pro mě neznámé zpěvačky a rozhodně toho nelituju. Takhle to většinou dopadne, když člověk jde třeba za kulturou a není nijak zvlášť natěšený. Poslední dobou to mám rád, připadám si víc otevřený novým věcem. A o čem že to vlastně mluvím? O pořádné porci vážně dobrého jazzu, s trochou jak říká Melanie "regécka". Nejsem příznivec velkých slov a gest, ale tady napíšu bez studu, její hlas (nejen) mě doslova pobláznil od první chvíle, co jsem ho zaslechl. A zpěvačka sama je nejenom hezká, ale i dost bezprostřední. I když v sále byli většinou lidé s už nějakou tou šedinou ve vlasech, tak tleskali, pohupovali se, někteří i do rytmu, zkrátka užívali jsme si skvělé tóny. Kapela sama nebyla jen nějaký doprovod, ti kluci, alespoň jak můžu posoudit vážně umí. Jejich většinou zezečátku nenápadná sóla mi v uších budou ještě nějakou dobu znít.
Střípky
5. září 2012 v 17:40 | Lafi
|
Ze života
Při plavbě ve vlnách našeho mnohdy rozbouřeného světa si člověk tu a tam všimne někdy úsměvných, jindy naštvávacích okamžiků. Některé jsem zvěčnil foťákem od mobilu.
Územní plánování
5. června 2012 v 20:50 | Lafi
|
Ze života
Jelikož aktuálně řeším bydlení, neodvratně se má pozornost obrátila mimo jiné taky k územním plánům jednotlivých měst, městeček a obcí. Do té doby jsem měl jen nejasnou představu o co jde. Čekalo mě nemilé překvapení co všechno je možné přikázat, zakázat, nebo alespoň regulovat. Při pročítání jsem si připadal jako ve stroji času, který se zastavil za tuhé normalizace. Představte si, že si koupíte, nebo jinak přijdete k pozemku. Líbí se vám a máte v plánu si postavit obydlí svých snů. "Konečně na svém", jistě vám proběhne hlavou. Ale ne tak docela. Když totiž nemáte předem nastudovaný územní plán, nebo "pořešený" stavební úřad, můžete doslova splakat nad výdělkem. V něm se můžete například dočíst, že na "svém" pozemku nemůžete nic postavit. No možná králíkárnu ano, tedy pokud jsou ve vaší oblasti povolena hospodářská zvířata. Nebo se dozvíte, že stavět sice můžete, ale jen do určité výměry zastavěné plochy a ještě vám hlavy pomazané zregulují počet pater. V některých oblastech je dokonce zakázáno bydlení! O takových "prkotinách" jako je typ střechy, odpady, povolená zeleň ani nemluvím.
Tak si říkám, kdo vůbec vlastní "mou" nemovitost. Jsem to ještě pořád já, nebo už z větší části patří všem (obci, státu, úřadům)? Když si člověk uvědomí, kolik lidí mu může kecat do toho, jak smí využívat "svou" nemovitost, zatíná se mi chodidlo v pěst. Jestli tomu dobře rozumím, takoví lidé hrající si na polobohy, omezují naše vlastnická práva, a naopak je sobě přivlastňují. Nápadně mi to připomíná strategické hry na počítači. Hráč rozhoduje kde, co a jak se postaví nebo zbourá. Je to zkrátka diktátor, bůh nebo chcete-li ten co tahá za nitky. Smůlou je, že v roli ubohých NPC* jsme my. Práv máme čím dál méně, zato povinnosti stále přibývají. Jako kdybychom byli nemyslící, nesvéprávní pitomci, které je potřeba "vodit za ručičku" aby nezabloudili.
Přiznám se, takový stav věcí se mi opravdu nelíbí. Nezdá se mi správné když může jeden člověk rozhodovat doslova o osudu druhého pouhým škrtem pera. A to jen proto, že má nějakou funkci někde na úřadě, případně zplodil jakýsi centrálně nařízený plán.
*NPC Non-Player Character
Tak si říkám, kdo vůbec vlastní "mou" nemovitost. Jsem to ještě pořád já, nebo už z větší části patří všem (obci, státu, úřadům)? Když si člověk uvědomí, kolik lidí mu může kecat do toho, jak smí využívat "svou" nemovitost, zatíná se mi chodidlo v pěst. Jestli tomu dobře rozumím, takoví lidé hrající si na polobohy, omezují naše vlastnická práva, a naopak je sobě přivlastňují. Nápadně mi to připomíná strategické hry na počítači. Hráč rozhoduje kde, co a jak se postaví nebo zbourá. Je to zkrátka diktátor, bůh nebo chcete-li ten co tahá za nitky. Smůlou je, že v roli ubohých NPC* jsme my. Práv máme čím dál méně, zato povinnosti stále přibývají. Jako kdybychom byli nemyslící, nesvéprávní pitomci, které je potřeba "vodit za ručičku" aby nezabloudili.
Přiznám se, takový stav věcí se mi opravdu nelíbí. Nezdá se mi správné když může jeden člověk rozhodovat doslova o osudu druhého pouhým škrtem pera. A to jen proto, že má nějakou funkci někde na úřadě, případně zplodil jakýsi centrálně nařízený plán.
*NPC Non-Player Character
Setkání
29. května 2012 v 22:59 | Lafi
|
Ze života
Dneska odpoledne bylo zase vedro jako pras..., teda hic jak někde v kongu, a tak po práci mé škrpále mířily nejkratší cestou k Vltavě. Tedy ne že bych se snad chtěl koupat, ale v ruce jsem třímal kolobku a jal se protáhnout své ztuhlé tělo po celodením vysedávání u počítače.
Zde hledá 