Ahoj, s blogem se stěhuji na své soukromé stránky, tudíž dále budu pro vás na blog.lafi.cz. Zachovejte mi přízeň, díky :)

Výlet na delší víkend den druhý

6. května 2009 v 12:17 | Lafi |  Ze života
Na dnešek byl naplán, podívat se údolím Kamenice k soutoku s Jizerou. Bylo otázkou odkud a také až kam půjdeme. Původně jsme měli z Malé Skály vyjet vlakem nejdříve do Železného Brodu a dále do Návarova, nebo až do Plavů. V Malé Skále se nám nechtělo hodinu čekat na vlak, tak se vzalo auto a jelo se do Spálova, k hotelu kde jsme měli být původně ubytovaní.

Na zastávce jsme zjistili, že nám dřív nic nejede a tak byl čas na malou procházku. Cíl byla nedaleká vyhlídka nad peřejí jménem Paraplíčko. Tam se nám poštěstilo vidět některé posádky lodí, co peřej nezvádly a udělaly se. Po návratu nám jel za chvilku vlak a já našel ztracený klobouček, který se celou dobu válel na zastávce. Ještě štěstí, že ho nikdo neukradl, už se mnou toho hodně prožil a nechtěl bych o něj přijít.

Cestou jsme se s Janou domluvili na delší cestě, tedy až z Plavů. Po výstupu z vlaku byl ještě na zastávce ten správný čas na oblepení klubajících se puchýřů. Jana vytáhla nějaké speciální náplasti, přímo na puchýře, které byly úplně průhledné a prý i voděvzdorné. Horší bylo, že vydržely jen chvíli, asi deset kroků.
Červenou turistickou bylo snadné najít a zabloudit taky nebylo kam, šlo se stále podél řeky. Zezačátku nám cesta příjemně a rychle udíhala. Byl nádherný den, na obloze po mracích ani stopa, v lese zase chladivý stín. Co víc si přát. Někde před Návarovem jsme se také u jedné zastrčené pláže vykoupali v Kamenici a potom se slunili na písku. Nebylo kam pospíchat, čas nás netlačil a nemuseli jsme se dokonce vázat na žádný vlak zpátky. V řece bylo ještě docela dost vody, zřejmě ještě zbytky z tání sněhu na horách. Ale nedalo se to srovnat s vypouštěním přehrady v Josefově Dole.

Za Návarovem, přesněji za peřejí jménem Tobogán se cesta změnila. Začaly kratší, ale strmé výstupy, většinou po schodech, a stejně strmé návraty zpátky k řece. Taky se proti nám občas objevil nějaký zbloudilý cyklista. To si tady museli s kolama užít!

Za obcí Jesený se situace přiostřila, to už jsme měli v nohou kolem deseti kilometrů. Za jezem se cesta začala šplhat pořád nahoru do prudkého kopce. Tady se vyplnilo přísloví jak je ten svět malý, potkali jsme moji kolegyni z práce se kterou dokonce spolupracuji. Červená společně tuším že s modrou se tady na chvíli sbíhají. Nahoře u rozcestníku modrá dál vede stoupáním do Bozkovských jeskyňí, my pokračovali stále po červené. Zezačátku se šlo po vrstevnici, potom několikrát nahoru a dolu a nakonec sestupem k ústí přítoku jménem Vošmenda. Lesní cesta končila na silnici a k hotelu pod Spálovem nám scházelo posleních zhruba půl kilometru.

Restaurace v hotelu byla podle očekávání plná, ale před námi se uvolnil jeden stůl, tak nebylo co řešit. Obsluha však jasně nestíhala, tak nám nezbylo než si donést pití z baru. Nakonec se vybojoval i jídelní lístek. Jídlo nám přinesli docela brzo, ale porce nebyla zrovna velká, při vzpomínce na poslední jídlo někdy ráno snad ještě menší. Moc dlouho jsme se nezdrželi, po zaplacení následovala zpáteční cesta na Malou Skálu.

Po umytí a převléknutí do civilu jsme se s Janou ještě chvíli prošli po Malé Skále a skončili v cukrárně u hlavní silnice. Dali si zmrzku a chvíli poseděli. Zaujalo nás, že cukrárnu mají dva chlapi! Mají to tam pěkně upravené, takového truhlíky se vším možným a tak dál.
Ten den byla pro nás večerka docela brzo, byli jsme docela ucaprtaní.








 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama