Ahoj, s blogem se stěhuji na své soukromé stránky, tudíž dále budu pro vás na blog.lafi.cz. Zachovejte mi přízeň, díky :)

Stát a finance

24. srpna 2009 v 13:56 | Lafi |  Ze života
Tento článek píšu pod tíhou informací o našem neutěšeném stavu se státními financemi a de facto potížemi celého západního světa. Bude to takové menší zamyšlení jak nad přítomností, tak i možnými variantami řešení, vesměs utopickými. Myslím, že se s mnoha lidmi shodnu, že stát, už z principu nemůže být dobrý správce vybraných peněz občanů ve formě daní. Narážím především na známou věc, kdy úředník rozhoduje, co se bude dít se svěřenými penězi, bez osobní odpovědnosti a v lepším případě bez vlastního osobního zájmu (korupce). Nejsou to jeho peníze, ničím neručí za jejich co nejšetrnější využití a jemu samotnému z toho neplyne žádný benefit za dobře vykonanou práci. To samo o sobě vytváří velké korupční prostředí, nehledě na efektivitu práce takového úředníka.

Předem upozorňuji, že mé dosavadní zjištění na tomto světě nabité a pracně poskládané do orgánu mezi ušima, je v optimálním případě co možná nejvíce omezit moc státu a tím také omezit moc jejich úředníků, politiků a lobbistických skupin zasahovat do života občanů. Tím samozřejmě plivám proti větru, vždyť takoví reprezentanti veřejné moci si přece ve vlastním zájmu nebudou podřezávat větev, na které sedí. Ještě mám jedem postřeh: Čím dál, tím víc ve mně vzrůstá dojem, že začíná být jedno, kdo je momentálně takzvaně u koryta. Když po většinou dlouhém handrkování je konečně sestavená nějaká vláda, tak udělá na začátku několik nesmělých rádoby reforem z volebního programu, aby se neřeklo, potom se začne vymlouvat něco na způsob, že by ráda něco prosadila, ale nejde to, nebo se vláda rovnou rozpadne. Nemá cenu číst ty předvolební sliby, je to jen plýtvání papírem a naším časem.

Z toho všeho mi vychází, bez toho že bych byl přívržencem nějakých konspirací, že za našimi politiky jsou nějaké jim nadřazené skupiny, které je řídí, nebo o to usilují. Pokud bychom přijali tuto hypotézu, zkusme uvažovat ještě dále. Naše republika je poměrně malá, ekonomicky stále na výspě západní Evropy. Z tohoto pohledu by jednak nebyla nemyslitelná věc ekonomicky ovládnout daný prostor. Druhá věc je důvod k takové věci. Česká republika není ničím výjimečná, když pomineme podružné věci, jako je pití piva a ojedinělé sortovní a vědecké objevy. V tomto směru jsem celkem skeptický, hlavně co se týká touhy ovládnout celou společnost. Daleko zajímavější to vypadá s domácími vlivnými skupinami. Tím myslím především lokální ekonomické tlaky, jako jsou novodobí zbohatlíci, tj. podnikatelé-gangsteři a tuneláři z devadesátých let, později nahrazeni ekonomickými akrobaty. Přičtěme si k tomu ještě různé odbory a lobbistické skupiny. Ti všichni mohou a jistě také mají zájem přímo nebo nepřímo ovlivnit politické dění v naší malé republice. A to nemluvím o jakoby přirozené blbosti našich politiků. Člověk má někdy až pocit, že se politici záměrně vybírají z řad pitomců. Zajímavé na tom je, že čím dále na východ od našich hranic, tím je takové chování zřetelnější a náchylnější ke sklonům k totalitě. Přes to všechno si nemyslím, že by byl někdo, nebo něco nade všemi. Spíš je to výsledek mnoha tlaků a zájmů, spolu s neschopností našich politiků a jejich velké náchylnosti ke korupci. Vždyť oni sami dobře vědí, že u koryta nemusí být ani ty čtyři roky do dalších voleb, tak proč ztrácet čas nějakou morálkou.

Na úvod jsem se možná až příliš rozepsal, pokračovat budu v tom, co mi osobně vadí a jak by to mohlo fungovat v tomto mém utopickém světě. Zavřete oči, začíná pohádka.

Takzvaný schodek státního rozpočtu by neexistoval. Stát by musel hospodařit minimálně s vyrovnaným rozpočtem, v dnešní době nutně přebytkovým na splácení našeho státního dluhu. To úplně křičí po otázce, kde na to vzít peníze. Jsou dvě cesty, zvýšit daně, nebo snížit výdaje. První cesta je veskrze špatná, stát by neměl být zaopatřovací ústav. Podle mého názoru jedině drastickým snížením státních výdajů a velkým omezením vlivu státu na život občanů se dá tato situace řešit. Tady jsou mé náměty:
  1. Vyčlenit z větší části zdravotní péči z rozpočtu. Tato služba by byla bezplatná jen v nejnutnější možné míře. Za vše ostatní by si museli lidé platit, buď hotově, nebo formou komerčního pojištění. Ruku v ruce s výše uvedeným by bylo nutné zároveň výrazně snížit občanům a samozřejmě i zaměstnavatelům, povinné odvody na zdravotním pojištění. Co všechno by chtěl mít občan pojištěno, záleželo by jen na něm samotném. Tady bych se rád rozepsal. Tímto řešením by byli občané ekonomicky nuceni žít zdravě. Žádná pojišťovna nepojistí levně člověka, který je silný kuřák, alkoholik, feťák nebo provozuje nebezpečné sporty. To se také týká nedodržování preventivních prohlídek u lékaře. V extrémních případech by pojišťovna takového člověka nemusela vůbec pojistit a veškerou lékařskou péči by si hradil ze svého. S tím souvisí i náhrada mzdy v době nemoci a pořizování léků. To všechno by bylo na komerční bázi. Takovýmto přístupem by odpadnul složitý systém vybírání dávek a další administrace a omezil by se (a to dost výrazně) počet úředníků, tudíž další úspora. Můj soukromý názor, pracovní neschopnost by prudce klesla.
  2. Postupné zrušení důchodových dávek. Na opačné straně by bylo třeba zrušit povinný odvod sociálního pojištění a poplatky na politiku zaměstnanosti a to jak na straně zaměstnance, tak i zaměstnavatele. Co se týká státního aparátu, platí to samé jako u bodu jedna. Bylo by na každém jednotlivci si naspořit dostatečné prostředky na stáří. Tím by se upřednostnila snaha jednotlivce postarat se sám o sebe, podpořená sníženými náklady zaměstnavatelů na pracovníky o povinné výdaje a tudíž i jejich vyšším ohodnocením. Také by vzrostla úloha rodiny. Potomci by se starali o své rodiče, kteří si za produktivního věku nashromáždili majetek a naopak rodiče by se snažili dát dětem co možná nejlepší startovní podmínky do života. Tím by se omezila nutnost mladých lidí brát si hypotéku.
  3. Zrušení téměř všech sociálních dávek
    a) Podpory v nezaměstnanosti. Pracující občané nebudou doplácet na někoho, kdo nepracuje, ať už z jakýchkoliv příčin. Pokud by měl někdo starosti ze ztráty zaměstnání, například ohledně splácení úvěrů, nebo zabezpečení rodiny, může se pojistit. Banky to při sjednávání např. hypotéky beztak vyžadují.
    b) Příspěvek na dítě. Oba rodiče mají povinnost se starat o potomka, byť spolu nežijí. Občané, kteří živí vlastní rodinu, nebudou doplácet na tyto nesvědomité rodiče.
    c) Porodné, pohřebné zrušit. Místo těchto dávek raději motivovat občany nízkými daněmi, než tímto snadno zneužitelným systémem. Vždy je lepší motivovat občany k práci, například nízkými daněmi, nebo malou administrativní zátěží, něž je sponzorovat přímo ze státního rozpočtu. V prvním případě lidé vytváří hodnoty, v druhém případě pouze spotřebovávají, což obnáší mezi jinými další náklady na sociální systém rozdělování dávek. Co se týká ministerstva práce a sociálních věcí, mohlo by se s klidným svědomím zrušit = další úspora rozpočtu.
  4. Dát občanům právo rozhodovat o co možná nejvíce věcech v přímé volbě, ať už na jakékoli úrovni. To také znamená převézt maximum pravomocí z vlády na regiony a tyto dále na obce a jednotlivé občany. Tím by se vláda stala jen jakýmsi pojivem pro jednání státu navenek a při řešení meziregionálních situací.
  5. Odebrat státu monopol na tisk peněz a zrušit centrální banku. Banky samy jako jakékoli jiné podnikatelské subjekty by si konkurovaly.
    Na tomto místě bych se pustil do polemiky ohledně garancí státu za vklady u bank. Připadá mi to jako v Kocourkově. Stát ručí dnes už stoprocentně za uložené peníze občanů. To se zdá jako dobrý nápad. Pokud se ale zamyslíme nad otázkou, čím stát ručí, dostaneme odpověď daněmi, tudíž už vybranými penězi od občanů. To znamená, že si lidé ručí svými vlastními penězi za vklady, které mají u bank. Když to rozvedu do sociální roviny, tak méně majetní, ručí za vklady bohatým. Někdo může oponovat větším výběrem daní od bohatších. Tím si nejsem tak úplně jistý, kdo má více majetku, hledá způsoby, aby se o něj nemusel dělit se státem, což se mu více méně daří, zvláště u nás v Čechách. Z toho celého mi vyplývá, že celé pojištění vkladů je ve svém důsledku značně asociální. Nebylo by lepší snížit daně, místo toho aby stát plošně zdarma pojišťoval vklady a tím suploval práci pojišťoven? Proč bychom měli ze svých daní garantovat výplaty našich peněz bankami? Peněžní ústavy jsou přeci soukromé podnikatelské subjekty, a pokud nedostojí svým závazkům, měli bychom mít tady soudy, aby nám vymohly naše práva.
  6. Vrátit se zpět ke zlatému standardu.
P. S. Všemi výše uvedenými věcmi se snažím v mém utopickém modelu přinutit občana co nejvíce rozhodovat, a také zodpovídat o svém vlastním osudu s co nejmenším vlivem státu na jeho jednání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama