Ahoj, s blogem se stěhuji na své soukromé stránky, tudíž dále budu pro vás na blog.lafi.cz. Zachovejte mi přízeň, díky :)

Příběh z čekárny

8. prosince 2009 v 13:28 | Lafi |  Ze života
Od včerejška jsem ve stavu nemocných, jakési střevní potíže mě sklátily. Proto bylo záhodno navštívit obvodní doktorku, aby mi řekla jak to se mnou vypadá. Hned na začátku mě uvítala plná čekárna a nevypadalo to, že by se to nějak hýbalo. Jen jsem si říkal, co tady ještě chytím. Při čekání zaujaly mou mysl tři osoby. Jedna stará paní, co měla za sebou přes osmdesát křížků a dvojice nejspíš matky s dcerou, té mladší mohlo být něco kolem čtyřiceti. Obě vypadaly jako "manuálové",naproti tomu na staré paní byla vidět kancelářská práce. Mezi nimi se rozhořela debata o současných poměrech. Bohužel jsem byl do této diskuze taky zatažen, holt to je ta moje povaha. Stará paní se slzami v očích vzpomínala na první republiku, i když nevím co si mohla z toho pamatovat, jestli mě matematika neopustila, musela být jestě hodně malá. Dále zatracovala komunismus, měla s ním prý velice špatné zkušenosti, zaslechl jsem něco jako svatba v kostele a potom už to šlo s ní z kopce. Protistrana jí oponovala frázemi, které kolem sebe slyším čím dál častěji, že za komunistů se lidi měli dobře, nemuseli se o nic starat, jen o sebe a podobné nesmysly. Taky zaznělo, že dnes máme tu svobodu, ale nemáme peníze, abychom si jí mohli užít. Dost mě zarazilo, že tohle byl také názor čtyřicetileté ženy. Stará paní to ale měla nějaké pomotané. Tvrdila něco o jednotných cenách za první republiky, stanovovaných odkudsi seshora. Tomu se mi nechce věřit, připadalo by mi to jako centrálně řízené hospodářství, jako za komunistů, jímž tak opovrhovala. Nebyla mi ale schopná odpovědět, čím nebo kým by ty ceny měly být stanovovány. Naštěstí se doktorka umoudřila a tak byl diskuzi za chvíli konec. Jen mě zarazila argumentace staré paní, něco v tom smyslu, já to řekla a proto je to pravda. Až budete starý tak jako já, tak do toho mluvte. Když jí konečně doktorka přijala se jedna příchozí, jedna také starší dáma se na mě usmála a potvrdila mi můj názor. To zahřálo u srdce, připadal jsem si už jako věčný remcal.

Někdy je zajímavé se setkat s názory, byť mnohdy nekompromisními jiných lidí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 js js | Web | 8. prosince 2009 v 15:56 | Reagovat

Jo jo, ctyricatnici opevujici komunismus me taky fascinuji.

Kdyz si predstavim, ze ve svych cca 25 letech bych byval vsema deseti neuvital svobodu, ale nostalgicky vzpominal na to, jak se o me nekdo staral, je mi dost divne.

A k tomu vecnemu "sporu" svoboda vs. penize asi tolik - drive nebylo mozne svobodu ziskat, dnes kdo nema penize, tak prave on sam s tim mohl / muze udelat nejvic.

2 Lafi Lafi | 8. prosince 2009 v 17:21 | Reagovat

Vysvětlujte to ale lidem, kteří byli a jsou zvyklí, že se o ně vždycky někdo postará. Ono to je pro ně hodně jednoduché, ze své profesionálně ukřivděné pozice dokáží jen nadávat, ale nikdo už z nich nedostane žádnou konstuktivní větu. Holt přemýšlení bolí a na nich je to vidět víc než dost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama