Ahoj, s blogem se stěhuji na své soukromé stránky, tudíž dále budu pro vás na blog.lafi.cz. Zachovejte mi přízeň, díky :)

Víkendové hory na Rýžovišti

14. ledna 2010 v 11:36 | Lafi |  Ze života
Přípravy proběhly sice hekticky, ale bez nějakého většího zádrhelu. Dokonce jsem si už ve středu večer připravil nějaké věci do batohu. To se nakonec ukázalo jako prozíravé. Na čtvrtek bylo v plánu voskování skluznic u běžek. Do toho se mi příliš nechtělo, ale přemohl jsem se. Běžky byly zrasované od loňska, kdy na silnici pod slabou vrstvou čerstvě padlého sněhu byla škvára. Tak nezbývalo, než před vlastním voskováním vzít jemný šmirgl a začít brousit. Moc jsem to nehrotil, nebyl čas se s tím párat. Po preparaci voskem už skluznice vypadala o poznání lépe. Zbývalo se dobalit a těšit se na pátek.


Druhý den jsem se s prací rozloučil o chvíli dřív než obvykle a spěchal na Černý most, odkud mi jel autobus do Mladé Boleslavi. Tam stačilo přesednout na Škodovácký bus, který se po malých zmatcích podařilo najít a už se jelo směr Rýžoviště. v buse jsme od organizátora akce obdrželi nezbytné "pivenky", což jsou poukázky na pivko. Na místě nás zaskočilo málo sněhu, bylo ho tam jen o trochu více, než u nás doma. Mělo to jednu výhodu, nemusel jsem si nazouvat sněhové nohavice, byť na chatu je to skrz les. Letos poprvé byl objednaný skútr na dopravu bagáže, tedy hlavně soudků piva.


V chatě bylo příjemné teplo. Na místě jsme zjistili, že letos budeme ubytovaní hned vedle takzvané "společenské místnosti", což dávalo tušit lehký spánek, tedy pokud vůbec nějaký. To se více méně potvrdilo. Ještě než se podařilo zahnat hlad, začal se pomalu rozjíždět večírek. Rozezvučelo se několik kytar, za chvíli se přidala basovka a byla pohoda :-) Soudek pivka a nejrůznější dobroty na stole slibovaly zábavu až do rána. Po půlnoci docházely kytaristům síly a k překvapení většiny lidiček frontman vytáhl odposlech od kytary a mikrofon a vyhlásilo se karaoke. Vzhledem k umístění našeho pokojíku byl nesmysl jít na kutě a popravdě se ani nechtělo. Nakonec večerka byla kolem půl čtvrté.


Ráno jsem se probral zhruba v devět v dost použitém stavu. Tělo žádalo ještě nějaký ten spánek, ale nebyl čas. Nějaká ta ranní hygiena, snídaně, navléknout na sebe běžecké vybavení a do stopy. Tedy žádnou stopu jsme nenašli, cesty nebyly upravené. To bylo dost nemilé, všichni bruslíme a běžkovat v hlubším sněhu s občasnými sněhovými jazyky není žádný med. V plánu bylo doběhnout přes Krakonošovu snídani na rozcestí pod Voseckou boudu a dál po vrstevnici kolem Harachova a potom do Polska. Nakonec si chlapci nedali říct a vzali to rovnou na Vosárnu. Po cestě jsem fotil a tak mi ujeli. Na rozcestí jsem byl rozhodnutý se neškrábat dál až k Vosecké ale nešlo se klukům dovolat a tak chtě nechtě jsem vyfuněl až na chatu. Posledních pár set metrů bylo hodně dobrodružných, fičel silný vítr se sněhem, mlha a sněhové jazyky. K chatě jsem se dostal řádně promrzlý. V restauraci bylo skoro prázdno. Odnesl to čaj a ovocné kynuté knedlíky. Měl jsem hlad a žaludek ještě trochu na vodě z večera. Tak hnusné knedlíky jsem ještě nejedl. Okoralé, jakoby mnohokrát ohřívané v mikrovlnce a kynuté nebyly ani náhodou. Byla to taková divná hmota vzdáleně se podobající těstu. Připomnělo mi to výrobky ze supermarketů. Jedním slovem hnus. Následovalo rychlé rozloučení a zpátky do stopy. Padlo rozhodnutí se vrátit nejkratší cestou na chatu. To co jsme šli přes hodinu do kopce, bylo za pár minut za náma. Čekal nás jen kopec na Heliport a dál už to jelo parádně. I cesta už byla trochu udusaná od dalších běžkařů, takže jsme si nakonec přece jen trochu zabruslili.


Po sprše na vydatném jídle jsem byl dost unavený a zalehnul do poslele, abych něco naspal, když byl v chatě ještě klid. To se zadařilo a probudil mě až hlad. Bylo potřeba s tím něco udělat. Půl kila uzeného, křen a chleba z pekárny udělalo dobrou službu, nejen mě. Při klábosení a popíjení večer příjemně utíkal a najednou bylo po půlnoci. Přemohl jsem se a šel si lehnout.
V noci naštěstí nenapadl téměř žádný sních, ale ten starý byl ztěžklý a místy zvlhlý. Jeli jsme na Krakonošovu snídani stejnou trasou jako včera, a potom dál k Mumlavské boudě. Tam se nám loni nelíbilo, malé porce, vysoké ceny a napruzený číšník. Vedle je bufet, tuším "U lišky" a to přímo vybízelo k otestování. Opět čaj a tentokrát špagety. Na bufet to nebylo špatné, dokonce mi bez řečí rozměnili dvoutisícovku. Při představě zpáteční cesty stále do kopce se nám odtud moc nechtělo, ale nedalo se svítit. Pár fotek u vodopádu a jelo se, směr Krakonošova snídaně. V necelé půli cesty je odbočka doprava a tam jsem se s chlapci rozloučil. Jeli rovnou k chatě a já si zajel zpátky na Snídani a odtud přes Heliport na kládovou cestu.


Po příjezdu na chatu byly snězeny poslední zásoby a nakonec se začalo uklízet a balit. Příjezd autobusu byl domluven na půl pátou a tak se vyběhlo z chaty kolem čtvrté. Autobus měl však zpoždění, alespoň to jsme si zezačátku mysleli. Když ani po páté nebyl na parkovišti, začal se shánět po telefonu řidič. Mezitím se setmělo a začala nám být zima. Moc jsme se neoblékli, předpokládalo se že naskočíme rovnou do busu. Po chvíli se k nám donesla zpráva, že žádný autobus není na cestě a budou se snažit na rychlo poslat jiný, ten by mohl dorazit tak za dvě hodiny. Ženy a děti jsme poslali do hotelové restaurace a ti odolnější z nás se střídali v hlídání u zavazadel na parkovišti. Kolem sedmé přijel náhradní autobus, hurá.


Kolem deváté nás přivítala Mladá Boleslav. Kamarád mi slíbil odvoz na hlavní nádraží, bylo ale třeba nejdřív vyhrabat auto ze závějí. To se podařilo a za chvíli jsem se octnul na peróně. Vlaky měly zpoždění mnoho desítek minut, na tabuli byl dokonce vlak který bych normálně nestíhal. Koupil jsem si proto lístek MB-Všetaty-MK. Vlak měl nejdříve zpoždění čtyřicet minut, potom šedesát a nakonec zmizel z obrazovky úplně. Za ním měl jet další, původně na desátou, ten nabíral také zpoždění. Nakonec z výpravčího vylezlo, že ten zmizelý vlak nepojede a další asi taky ne, údajně měl něco s motorem a nový byl v Praze. Kdo chce jet směrem na Prahu, musí do Nymburka. Tak jsem se octnul v Nymburce, vyzpovídal výpravčího a ten mi oznámil nemilou zprávu, že do Všetat se dostanu jedině přes Prahu, ale dál na Mělník mi dnes už nic nepojede. V Nymburce nemám žádné známé, cesta byla jasná. Další vlak mě vyplivnul v Praze na Hlavním nádraží a tam se na mě usmálo štěstí. Poslední vlak na Mělník měl přes čtyřicet minut zpoždění a já se jen modlil aby přijel. A opravdu se objevil na páté koleji. Sice to byl osobák a stavěl na každé mezi, ale to mi vůbec nevadilo. Ušetřilo mi to výlet v jednu ráno ze Všetat na Mělník.


Takže nakonec všechno dobře dopadlo! Jen mě opět nemile překvapily České dráhy a jejich neschopnost čelit několika centimetrům sněhu.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 15. ledna 2010 v 16:46 | Reagovat

Jů, Krakonošova snídaně! Jů, Mumlavské vodopády a jů Vosecká bouda!! Tam nás vždycky stihla obrovská bouřka (v létě). Už jsem asi dva roky nebyla v Krkonoších a hrozně mi to chybí. Tak s vlaky to bylo dobrodrůžo, jak koukám. U nás zase nejezdily tramvaje. Napadne trocha sněhu a všichni jsou z toho paf, jako kdybychom nežili v pásmu se 4 obdobími..:-|

2 Lafi Lafi | 15. ledna 2010 v 17:50 | Reagovat

Jůů, komentář!  ???  Ta blouřka mohla být výživná, i normálně to tam hodně profukuje.
České dráhy mě zase nepřekvapily, příště si nespíš vezmu auto. Bude to rychlejší a možná i levnější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama