Ahoj, s blogem se stěhuji na své soukromé stránky, tudíž dále budu pro vás na blog.lafi.cz. Zachovejte mi přízeň, díky :)

Vandr na Vysočinu

26. července 2010 v 18:47 | Lafi |  Toulky
Pátek
Vyzvedl jsem Michala u paneláku a naše první kroky vedly na vlakové nádraží. Tam nás zastihla nemilá zpráva o zpoždění vlaku, což trochu komplikovalo situaci, protože na přestup v Kolíně jsme měli jen pár minut. Naštěstí všechno dobře dopadlo a tak s dalším trempířem Honzou jsme se setkali na dalším přestupu, tentokrát ve Ždáru nad Sázavou. Odtud nás vezla modernizovaná lokálka do Olešné na Moravě, což je zastávka uprostřed polí.


Po vystoupení z vlaku jsme konečně poznali, jaký je venku hic. Po zasloužené zastávce v obci Zubří v místní putyce a nezbytném občerstvení následovalo přemístění k rybníku, kupodivu Zuberskému. To se zdařilo a zakrátko jsme ze sebe smyli pot a prach cest :-D Kousek od nás byl dokonce kiosek a tak nebylo kam spěchat. Po krátké poradě bylo rozhodnuto, dnes už dál nepůjdeme a budeme tábořit na břehu rybníka. V noci nás budil poněkud neklidný kemp na protějším břehu, ale jinak bez problému.

2010_vandr_vysocina_006

2010_vandr_vysocina_010

Sobota
Ráno nás slunce vytáhlo ze spacáků hodně brzo, potom následovala opět koupel, rychlá snídaně, batoh na záda a šlo se. Ze začátku bylo zmatené značení zelené turistické v lesíku u rybníka, ale poradili jsme si s tím. Potom se šlo delší dobu po silnici.

2010_vandr_vysocina_019

Postupem času bylo naše těšení se na zastávku v obci Studnice větší a větší. Čepovali tam Starobrno medium, což je 11ti stupňové pivko. Ze začátku byl z mé strany proti němu určitý ostych, ale ukázal se jako bezdůvodný. Pivko sice není tak hořké, jak jsem zvyklý, avšak je dobře pitelné. Určitě přišlo vhod. Trochu zádrhel nastal v okamžiku, kdy nám šenkýřka oznámila, že se u ní nesežene nic k jídlu. Nebylo zbytí, musely nám stačit naše skromné zásoby.

2010_vandr_vysocina_024

Další putování nás zavedlo do vesnice Kadov. Na ten okamžik jsem se těšil a bál se zároveň, neboť tady vyrábí domácí likér Kadovánek. Vzhledem k venku panujícímu vedru a jistotě, že nezůstane u jednoho panáku ve mě sílily obavy o náš další osud. Naštěstí v hospůdce vařili a s panákama jsme to tentokrát taky úplně nepřehnali, tudíž všechno nakonec dopadlo dobře.
Taky bylo potřeba se rozhodnout kudy dál. Měli jsme na výběr jednak kratší variantu k Medlovskému rybníku, druhak delší k Milovskému. Nakonec zvítězil delší výšlap a proto vzhůru opět po zelené (turistické).

2010_vandr_vysocina_028

2010_vandr_vysocina_025

2010_vandr_vysocina_037

Cesta vedla skoro pořád do kopce, přes Samotín až po Dráteníčky. Původně bylo zamýšleno se podívat na tyhle zajímavé skály, ale s bouřkou za zády jsme si to rozmysleli. Zbytek cesty vedl už jen z kopce, nebo po rovině až k rybníku a kempu, kde jsme udělali malý kšeft místnímu kiosku. Tady nás taky zastihl déšť. To jsme ještě netušili, jaké to bude mít následky. Koupání v dešti je úžasná věc. Voda je teplejší než vzduch a tak se nechce na břeh, zvlášť když venku pěkně fouká. Po delší pauze přeci jen bylo potřeba se porozhlédnout po nějakém noclehu. Padaly různé návrhy, jako utábořit se u řeky Svratky, do plahočit se dál po zelené k Čtyřem palicím, ale vzhledem k neutichajícímu dešti jsme nakonec zvolili cestu nejmenšího odporu, alespoň jsme si to mysleli.
2010_vandr_vysocina_049

Šlo se po silnici, nejkratší cestou ke Kyšperskému rybníku za vesnicí Křižánky. U rybníka by měla být hospoda. Ke zmíněnému rybníku jsme zahnuli po modré turistické, což se později ukázalo jako zásadní chyba. Hospoda byla totiž na druhém břehu. To by tak nevadilo, kdyby značná část okolí rybníka nebyla jedna velká bažina. Výsledek byl, že jsme se k hospůdce nedostali. Bylo potřeba najít místo k noclehu. Vzhledem k situaci, kdy bylo všechno podmáčené, vyhrál nápad pokračovat dál po modré a najít si nějaké sympatické místo v lese u cesty. Tím si alespoň něco nadejdeme na zítřek. Tak se taky stalo. Pořád pršelo. Já s hamakou jsem byl celkem v pohodě, Honza s přístřeškem z ponča vypadal taky v rámci možností spokojený, jen Michal pořád zápasil se stavěním přístřešku. Měl jakousi plachtu po vzoru snad Holandské armády, co sloužila jak jsme se dozvěděli na krytí zákopů. Vypadalo to na jednorázové použití. Od toho se odvíjela taky kvalita provedení. Nakonec se mu podařilo jakýsi přístřešek postavit. Šli jsme brzy spát, byli jsme unavení a naštvaní na počasí.

Noc plynula ve znamení bouřky, deště a silného větru. Několikrát se mi zdálo, že slyším jakési kroky okolo nás. Postupem času mi přišlo, že mi začíná strašit ve věži. V jednu chvíli, tuším že kolem půlnoci mi došla trpělivost a přestavěl plachtu nad hamakou, jelikož vlivem silného větru mě občas osprchovaly kapky deště. Dobrá věc se podařila a zbytek noci jsem si mohl vychutnat v pohupující se síti. To se nedalo říct hlavně o Michalovi.

Neděle
Ráno jsme zjistili, že Michalovi do přístřešku nateklo a měl mokrý spacák. Nad to se mu udělaly na obou nohách puchýře a silně ho bolely. A aby špatných zpráv nebyl konec, protekly mu boty. Takto zbídačený nebyl s to putovat dál po naplánované trase.
2010_vandr_vysocina_054

Stále pršelo, nebo mrholilo. K mé nelibosti jsem zjistil, že celta kterou jsem používal minulého dne jako pončo je buď promočená, nebo mokrá z obou stran. Už tak těžká celta byla s nasáklou vodou ještě těžší, což mě pěkně namíchlo. Vzal jsem proto igelitový přístřešek a použil ho jako ponča místo celty.
2010_vandr_vysocina_058

Cesta až na Devět stal pořád stoupala. Na Michalovi bylo vidět jak trpí. Nahoře je chata a tam byla k vidění zajímavá scéna. Jedna dvojice měla na balkóně zakrytým střechou postavený stan, jen ty kolíky chyběly :-) Po lehké konverzaci z nich vypadlo, že je taky zastihla bouřka. Dál se změnil plán a šlo se nejkratší cestou do civilizace a to byla obec Svratka dále po žluté.
2010_vandr_vysocina_059

Do té doby jsem fotil každý rozcestník, který jsme minuli. Teď už na to nebyl morál a taky se bál o foťák, aby nenavlhnul. Těsně před Svratkou se les rozestupuje a pastviny nás uvítaly silným větrem. V té chvíli mé chatrné pončo přestalo fungovat jako pláštěnka a stalo se spíš vlajícím kusem igelitu. Než jsme došli do restaurace na návsi, byl jsem zepředu kompletně mokrý. V krčmě po aklimatizaci následovala porada co dál. Ze Svratky jel autobus až do Žďáru a tak jsme spekulovali, jestli domů pojede jen Michal, nebo všichni. Venku byla zima a pořád poprchávalo. Nakonec jsme vyměkli a zvolili ústup.

Cestou autobusem pomalu přestávalo pršet, až ve Ždáru už nespadla ani kapka, prostě pech. Ve městě byla chvíle na návštěvu místní nádražky, ale jen chvíli, než nám jel vlak. A tak jsme neslavně skončili o den dřív.

Víc fotek najdete, jako už tradičně v Galerii.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Shariony Shariony | Web | 26. července 2010 v 22:27 | Reagovat

Koukám, že to byl pořádně dobrodružný výlet :-) Sice pršelo, ale budete na to určitě vzpomínat rádi. ;-)

2 Kerriann Kerriann | E-mail | Web | 13. ledna 2014 v 4:07 | Reagovat

Oh yeah, fauuolbs stuff there you!

3 online colleges accredited online colleges accredited | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 6:47 | Reagovat

Way to go on this essay, helped a ton.

4 online order doxycycline online order doxycycline | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 19:35 | Reagovat

Information is power and now I'm a !@#$ing dictator.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama